Violík

Vítr se opírá do kamenitého hřbetu a nese přes něj vůni studené, subarktické tundry. Violík, čtvrtý nejvyšší vrchol polských Krkonoš, leží na hranici s Českem mezi Szrenicí a Velkým Šišákem. Nízké trsy trav, mechy a lišejníky se drží mezi žulovými bloky, horizont je široký a proměnlivý. Dole se otvírají temné stěny ledovcových karů Śnieżne Kotły, kam se mraky často převalí jako záclona. Světlo tu bývá ostré, zvuky tlumené – krajina, která mluví úsporně a silně.

Návštěva láká za jasného rána i před západem slunce, kdy se hřeben zbarví do stříbrna a stínů. Kroky vedou po kamenité stezce v Karkonoski Park Narodowy, s respektem k křehkému povrchu i vrtkavému počasí. Odměnou jsou průhledy po hřebeni Krkonoš, na českou i polskou stranu, a dohloubky karů pod nohama. Pro hosty ze Świeradów-Zdrój v Jizerských horách je to přirozený protipól – místo, kde se jemný rytmus lázeňského města mění v strohé, povznášející ticho vysokých hor.