Ještěd

Vítr se opírá do kuželovité siluety a světlo se na betonu i kovu láme jako na hladině. Na vrcholu Ještědu (1012 m n. m.) nad Libercem stojí modernistická hotelová a televizní věž z roku 1968, dnes uznávaná ikona české brutalistické architektury. Přichází se sem po hřbetech a lesních cestách, které se nakonec zlomí v kamenitý závěr s pocitem volného nebe nad hlavou. Na špičce hory fouká skoro vždy, mraky se ženou a obzor se otevírá do kruhu.

Nejhezčí chvíle přicházejí brzy ráno a kolem západu slunce: kontury Jizerských hor měknou, v dálce se rýsují Krkonoše a na severu vlní Lužické hory. Když se podhůří dusí inverzí, Ještěd pluje nad mořem mraků a cesta sem má nádech malého dobrodružství v každém ročním období. Z hřebenů Jizerských hor nad Świeradów‑Zdrojem bývá tenhle štíhlý signál v krajině častým orientačním bodem; výlet na Ještěd hezky doplňuje putování po česko‑polském pomezí a dává výhledům z Izerských hor širší rámec.