Smrk

Vítr se prohání smrčinami a mezi kameny křupe jehličí; světlo se láme o hřeben, kde se Česko téměř dotýká Polska. Smrk (1124 m n. m.), nejvyšší vrchol české části Jizerských hor, je prostý a přímý: otevřené temeno s rozhlednou z roku 2003 těsně u hranice. Přístupové cesty stoupají lesem po kořenech a balvanech, místy se stáčí přes mýtiny. Za mlhy působí vrchol zádumčivě, v jasných dnech je světlo tvrdé a daleké; vítr tu často obrací kabáty a dává výstupu horský, ale přívětivý ráz.

Návštěvník přichází po značených pěšinách z české i polské strany a nahoře vystoupá na věž kvůli rozhledu, který staví krajinu jako na dlani: hřebeny Jizerských hor, dálky Krkonoš a nížiny na obou stranách hranice. Ráno a podvečer barví horizont do měkka, v zimě bývá ticho a křehký mráz, na jaře ostrá průzračnost. Smrk patří k pevným bodům izerské krajiny – zázemí lázní Świeradów‑Zdrój má odtud jiný rozměr a výstup na tento vrchol se snadno stane klidnou tečkou dne stráveného v horách.